Drobečková navigace

Úvod > HISTORIE - původní > 1789 - 1945

1789 - 1945

Karel Otakar Hubálek, známý ředitel výprachtické školy, mj. autor básně Výprachtická lípa, napsal v brožurce "Výprachtice a Koburk" v roce 1913:      

"V nejvýchodnějším cípu Českomoravské pahorkatiny, při českomoravské hranici, rozkládá se neveliká pohorská vesnice česká".

V souvislosti se školskými reformami Marie Terezie byla ve Výprachticích roku 1774 založena triviální škola, která v roce 1789 dostala novou budovu.

První školní budovu postavil s obcí  patron J.V. Alois Josef z Lichtesteina v roce 1789, kdy vyučování probíhalo v jedné třídě. V této době  zde učil obcí zvolený první školní rektor  Antonín Kobližke z Jablonného. Další rodák z Jablonného Dominik Felcman  byl r. 1791 jako I. triviální učitel od knížete z Lichtesteinu (patron úřadu) prcesentován a učiteloval zde až do roku 1832. Po něm službu nastoupil jeho syn Engelbert Felcman. Jako učební pomůcky se používaly tabulky s předpisem, knížečky s dvojjazyčnými jmény, dva díly čítanky, knihy evangelií a biblické dějepravy.

Dalším učitelem byl v obci František Schütz rodák z Bystrce, řídící učitel od roku 1852. Za jeho působení došlo v  roce 1857 k rozhodnutí o výstavbě nové školy. Kníže J.V. Alois Lichtestein se  zavázal poskytnout veškerý stavební materiál a zaplatit řemeslníky.  Dne  4. října 1858 došlo k položení základního kamene nové školní budovy. Stavbu  provedl zednický mistr z Červené Vody p. Pfeffer. Veškeré práce na škole však byly provedeny nepořádně a nesvědomitě. Dokončena byla v roce l859 a stála přes 23.000 zlatých. Jak uvedeno jest, pravdivá tradice doznává, že mnoho komínů v obci a okolí bylo postaveno z cihel, které měly být použity na stavbu školy. Nad hlavním vchodem ve věžičce byl zavěšen zvon, ulitý roku 1859, jimž se svolávala mládež do školy. Učilo se ve dvou třídách. 

     stará školaV roce 1875 se stala škola již trojtřídní a nedlouho potom v roce 1877 vyučovalo se ve čtyřech třídách, ale místa ve škole tolik nebylo a tak se využívalo volných míst v obci.V uvedeném období přišla do Výprachtic  Františka Applová, podučitelka z Ústí nad Orlicí, kdy  při místní škole bylo zavedeno vyučování ručním ženským pracím. Vyučování začalo 1. ledna 1879. V roce 1884 se provedla další úprava školy a tak vznikla místnost pro pátou třídu. Téhož roku pro potřeby školy byla zřízena letní tělocvična a malá školka.

Založení školy

Ve školním roce  1898-1899 byl ustanoven řídícím učitelem František Václav Černohous, rodilý v Jamném. Ten na podzim roku 1903 zřídil ve škole Polévkový ústav. Úkolem bylo poskytovat chudé mládeži zdarma a ostatním dětem za mírný poplatek vydtnou polévku ve dnech vyučování. Polévky vařila manželka řídícího učitele a to jednu třetinu litru za 4 haléře. Místní děti platily 3 haléře, 1 haléř doplácela obecní rada. Tato záslužná činnost bohužel ztroskotala na sporech ve školní radě, která požadovala cenu polévky 6 haléřů. Na konci roku 1905 se již ve Výprachticích polévka nevařila.

Ve stejném školním roce 1898-1899, kdy byl zvolen starostou p. J. Skalický, podala obec žádost c.k. okresní školní radě v Lanškrouně o zřízení měšťanské školy. Zemský výbor pro království České v Praze vyslovil svůj souhlas c.k. zemské školní radě, aby v následujícím školním roce 1899-1900 byla v obci zřízená měšťanská škola. Největší zásluhu na tom měl Vincenc Chaloupka, c.k. pošmistr a rolník č. p. 120, pozdější starosta. Toto rozhodnutí mělo pro obec a celé okolí veliký význam.

 ŠkolaUplynulo ještě několik let, než  se začalo s přípravou stavby nové školní budovy. Na základě rozpočtů a plánů, zhotovených panem Františkem Brázdou, stavitelem v Zábřehu na Moravě a na základě stavebních podmínek ze dne 13. prosince 1903 schválených c.k. okresní školní radou v Lanškrouně a zrevidovaných panem c.k. okresním inženýrem Josefem Adamcem z Litomyšle, vypsala v prosinci 1903 místní školní rada ve Výprachticích s přiškolenou obcí Koburkem ofertní řízení na stavbu nové budovy pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a dívčí. Oferty zapečetěné a vádiem 5% tním opatřené měly  býti podány místní školní radě do dne 17. ledna 1904 do 12. hod. v poledne. O tom, komu dílo stavební bude zadáno, se rozhodlo dne 11. 2. 1904, kdy se místní školní rada usnesla, že stavbu zadává zednickému mistru Josefu Schülerovi z Ústí nad Orlicí. Tento v nabídce uvedl, že vypsanou stavbu provede se slevou 2,6% z částky tehdy vypočítané 96.936,-K. Dále se zavázal, že uhradí obci finanční částku, která byla obcí vyplacena  staviteli Brázdovi za již provedené technické práce. Na základě této stavební smlouvy počal Josef Schüler v březnu 1904 s planýrkou stavebního místa. Při vytýčení planýrky se však zjistilo, že v plánech, které zhotovil stavební mistr Brázda je značná nivelační chyba činící 2.97m., o které měl stavební terén větší sklon než bylo schváleno a zakresleno v stavebních plánech. Na základě tohoto vycházelo, že budova školy by byla jedním poschodím v zadní části pod úrovní terénu. Školáckou chybou stavebního mistra Brázdy, došlo k ohrožení začátku stavby a bylo nutno přepracovat plány. Školní rada  schválila, že nové plány zhotoví zednický mistr Josef Schüler. Rozhodnutím školní rady se dal do vypracování nových plánů školní budovy. Školní radě zaslal nové plány v polovině dubna 1904, kdy v nich došlo k výrazným změnám proti původním. Budova byla v předu o celé poschodí vyšší, obsahující suterén, přízemí a 2 patra, vzadu pouze přízemí a dvě patra. Z původního plánu odpadla budova tělocvičny, která byla  přeložena do suterénu školy, kde bylo ještě místo pro školní jídelnu a byt školníka.

Základní kámen byl položen 26. června 1904 a přitom  se konala veliká slavnost. Byly položeny dokonce kameny dva - oba u vchodu školy s nápisy "Založeno 1904".

Protože se stavba nemohla  zdržovat, pokračoval zednický mistr Josef Schüler  podle nových plánů i když neschválených za stále kontroly místní školní rady a c.k. stavebního inženýra. Plány byly schváleny  okresní školní radou až „28. ledna 1905“.O všech pracích se vedl stavební deník.

I když byly nové plány schváleny,  nový rozpočet na stavbu nebyl proveden a ponechán byl původní. Jak uváděno jest cituji „nýbrž věc ponechána tlakem poměrů konečnému zúčtování.“ Josef Schüler po skončení prvního stavebního roku (1904) provedl přibližný rozpočet. Tento byl vypočítán  na částku 122.882 K. 19h. To způsobilo v obci určitý rozklad a po vánocích roku 1904 se konaly volby nového obecního zastupitelstva, kdy došlo k tomu, že starosta Vincenc Chaloupka  a dosavadní zastupitelstvo  místní školní rady byly sesazeny z důvodů větších nákladů na výstavbu školy. Bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo a nová školní rada, kdy novým starostou a předsedou školní rady se stal Josef Hejl. Nové vedení se snažilo zaplatit zednickému mistrovi Schülerovi pouze cenu dohodnutou na základě oferty. Nechtěli vzít v potaz vícepráce způsobené změnou plánů a dalších skutečností.  Nicméně stavba pokračovala a to i  vzhledem k problémů, které stavbu zdržovaly velmi rychle  a  školní budova byla dokončena pouze o měsíc později, něž bylo plánováno, koncem srpna 1905.

Výnosem c.k. okresní školní rady ze dne 4.září 1905 byla nařízena kolaudace budovy na den 12. září 1905. Při tom bylo zjištěno, že školní budova je postavena podle plánů schválených ze dne 28. ledna 1905 řádný způsobem, účelu odpovídajícím, v příčině zdravotním, že budova vyhovuje těm nepřísnějším požadavkům a po stránce pedagogické, že vzdáti zařízení školy úplnou chválu. Na základě příznivého  výsledku kolaudační komise bylo místní školní radě ihned ex comissione dáno povolení k používání školní budovy. Josef Schüler předal 2. prosince 1905  podrobný účet  o provedené stavbě ve výši 129.269k.07h s čímž starosta a školní rada nesouhlasili a nechtěli zvýšené náklady uhradit. Spor došel  tak daleko, že o určení výšky stavebního účtu  musel rozhodnout C.k. Krajský soud v Chrudimi v roce 1907, kdy tento rozhodl ve prospěch Josefa Schülera.

Při slavnosti 17. září 1905 byla nová školní budova vysvěcena biskupským vikářem Antonínem Nývltem, děkanem z Ústí nad Orlicí za asistence místních duchovních P. Josefa Neškudly, P. Josefa Cellara, P. Josefa Touška, a dalších významných hostů. Slavnostní řeč přednesl c.k. okresní školní inspektor Josef Pešek. Slavnosti se zúčastnili žáci společně s učiteli, místní občané, spolky a mnoho dalších občanů z okolí.

Školní rok byl zahájen 18. září 1905, tedy druhý den po slavnostním vysvěcení nové školní budovy. Řídícím učitelem Obecné školy byl F. V. Černohous a ředitelem Měšťanské školy  K. O. Hubálek. Ve školním roce 1905-1906 vyučovali: Ed. Veverka, V. Flieder, F. Gremmer, J. Holeček, V. Jandík, A. Praus, B. Mojžíšová, P.J. Neškudla, P.J.Cellar. Školníkem ustanoven Bohumil Skalický. Školu v tom roce navštěvovalo 388 žáků.

První republika (1918 - 1939) 

škola 1925Zpráva o vyhlášení samostatného Československého státu dorazila do výprachtic s jednodenním zpožděním – 29. 10. 1918. Ihned byly ze všech tříd odstraněny obrazy bývalého císaře a 30. října se konala ve sborovně školy valná schůze Čermensko - výprachtické učitelské jednoty a dne 1. listopadu se sešla ve školní tělocvičně schůze lidu, kde promluvil ředitel školy o významu osvobození. Slavnost byla ukončena zpěvem národní hymny.

V tomto období se na škole učitelé většinou dlouho nezdrželi, často se tu střídali po roce i méně. Vystřídalo se zde také šest ředitelů. Proč tomu tak bylo se dnes již nepodařilo zjistit. Obecnou a měšťanskou školu ve Výprachticích navštěvovalo v těchto letech 280 – 300 žáků.

V roce 1935 podepsal prezident Beneš Zákon o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do škol a o jejich správě, tzv. Zákon o újezdních  měšťanských školách. S tím bylo spojeno i rozpočtové zatížení obce, která platila třetinu nákladů na zřizování a vydržování školy, druhou třetinu hradil okres a třetí stát.    

školní fotoV roce 1936 byl na žádost místní školské rady po dohodě s obecním zastupitelstvem stanoven obvod zdejší měšťanské školy, který tvořily obce Výprachtice, Koburk, Dolní Heřmanice, Bystřec – ke kostelu, Čenkovice a Valteřice. Obec Výprachtice a Koburk tvořily školní obec od jejího zřízení v roce 1905, Čenkovice a Valteřice byly obce německé s českými menšinami. V Čenkovicích byla česká státní škola, ve Valteřicích česká škola Ústřední matice školské. V roce 1937 bylo stanoveno školné pro žáky na 200 korun ročně.

Velmi významnou událostí bylo provedení elektrizace v roce 1936, ve stejném roce získala škola pozemek pro školní zahradu.

Válečná léta 1939 – 1945

Zpráva o okupaci obce Výprachtice a její připadnutí k Říši byla ohlášena telefonicky ve čtvrtek 6. 10. 1938 v deset hodin. Spolu s Výprachticemi bylo od republiky odtrženo dalších 9 obcí s ryze českým obyvatelstvem.

V neděli 9. října 1938 projely vesnicí první motorizované oddíly Wehrmachtu, které směřovaly od Čenkovic a Valteřic k Lanškrounu. Teprve odpoledne kolem 16. hodiny přijela okupační jednotka. Část vojáků byla ubytována ve škole a čtyři důstojníci v bytě ředitele školy. Na druhý den se k nim přidal ještě oddíl samaritní služby, který se také ubytoval ve škole, kde si i vařil. Vojsko po třech dnech 13. 10. 1938 školu i obec opustilo.

V prvním období okupace bylo obtížné zahájit vyučování v plném rozsahu. Ve Výprachticích na pětitřídní obecné škole a čtyřtřídní měšťanské škole zůstali pouze tři čeští učitelé. Ředitelem školy byl jmenován německý učitel Karl Walter, s nímž zde byli ještě tři němečtí učitelé. O udržení českých obecných škol se muselo urputně bojovat (střední a měšťanské školy byly ihned po okupaci zavřeny). Proto v nich byly zakládány tzv. německé třídy, do kterých byly děti doslova naháněny i když neuměly slovo německy.

Při školních slavnostech a vánočních besídkách se velmi často zpívaly české lidové písně. Učitelé sice museli naučit žáky německou hymnu, ale dětem ji nepřekládali. Vyučování bylo narušováno dlouhými uhelnými prázdninami v zimním období, ke konci války se objevuly nakažlivé choroby. Inspekce se o české vyučování příliš nezajímala. Hospitace prováděl pouze ředitel školy, kterým byl od roku 1943 Jaroslav Tušla.

     škola 1945Smutné dny prožívala škola ve školním roce 1944 – 1945, kdy bylo školní zařízení rozkrádáno a ničeno. Čeští učitelé byli také často dlouhodobě odvoláváni na zákopové práce do Horního Slezska a na Opavsko. Od vánoc 1944 do osvobození se ve škole téměř nevyučovalo.

První zprávy o konci války a německé kapitulaci přišly do Výprachtic v pondělí 7. května 1945. Ještě celý den a noc však obcí projížděla prchající německá vojska. Obec Výprachtice obsadili „po krátké a ostré přestřelce“ Rusové.

Vyučování ve škole bylo slavnostně zahájeno 22. května 1945, celá budova se do té doby vymyla a vymalovala. Školní rok byl ukončen 20. 7. 1945.