Šikana

Zažívám šikanu a potřebuji pomoc
Jsi šikanován/a?
Máš obavy z jiného žáka?
Ubližuje ti někdo ve škole pravidelně?
Máš dojem, že tvá obrana je neúčinná?

Pokud si na otázky odpovíš kladně, je velmi pravděpodobné, že to, to zažíváš, je šikana.
Nikdo nemá právo ti ubližovat - možná jsi jiný/jiná než ostatní, ale to nesmí být důvod k ubližování.

Říci si o pomoc není slabostí.
Jsem svědkem šikany, co mám dělat?

Myslíš, že je někdo v tvém okolí šikanován a cítíš, že je potřeba mu pomoci?
Možná váháš, jestli to není žalování, nebo "bonzování". Zkus přemýšlet tak, že ten, kterému ubližují, si sám neumí pomoci, ale ty mu pomoci můžeš. Jestliže cítíš, že se mezi spolužáky děje něco, co není v pořádku, promluv si o tom s někým.

Kdo ti může pomoci? Máš-li dospělého (rodič, třídní učitel, jakýkoli jiný učitel, vedoucí kroužku atd.), kterému důvěřuješ, obrať se na něj. Určitě si bude vědět rady.
Jestliže máš obavu obrátit se na dospělého ze svého okolí, můžeš kontaktovat linku bezpečí (116 111).
www.linkabezpeci.cz

V druhé polovině roku 2001 proběhl celonárodní výzkum šikanování na českých školách a ukázalo se, že se šikanou se setkalo přibližně 41 % žáků. Prakticky to znamená, že školní šikanování je závažný celospolečenský jev, který se nevyhýbá žádné škole a který musí být neodkladně řešen.


„ŠIKANA JE NEMOCÍ SKUPINOVÉ DEMOKRACIE“
Dr. Michal Kolář, odborník na problematiku šikany

Co to vlastně šikana je?

Jaký je rozdíl mezi obyčejným dětským škádlením a šikanou?
Jak se může dítě šikaně bránit?
Jak může samotná škola nejlépe ochránit před šikanou?
Co je to primární a sekundární prevence?

Šikanou je takové jednání, které chce zranit, jednání vůči oběti se přitvrzuje, opakuje až má podobu soustavnosti, je to jednání úmyslné, promyšlené, znepříjemňuje oběti život. Jeden nebo více žáků úmyslně, opakovaně dělá jinému to, co ho ponižuje. Je zde jasný rozdíl v síle agesora (jak fyzické, tak i psychické). Šikana může mít podobu přímé i nepřímé agrese fyzické nebo slovní. Je to ponižování lidské důstojnosti, zotročování prostřednictvím agrese a manipulace. Agresor prožívá potěšení, dělá mu dobře, že má nad obětí moc, že jej okolí obdivuje a věnuje mu pozornost. Šikana má velmi často vztah k trestné činnosti.

Šikanou nejsou jednorázové negativní jednání. Potičky či rvačky mezi stejně silnými jedinci, škádlení více žáků mezi sebou (důležitá sociální komunikace).

Škádlením se označují určité rituály, které mají ve skupině udělat legraci. Autor tohoto jednání má potřebu se za své jednání omluvit. Pouze odborník umí rozeznat počáteční fázi šikany od škádlení.

Bránit se musí naučit každé dítě, pro umění obrany znamená hodně rodinná výchova, která povede od dětství k harmonickému rozvoji dítěte, k pěstování sebevědomí, k odstraňování vnitřních bloků dítěte z nefungujících vztahů mezi rodiči, které v dítěti vytvoří stavy, kdy si nevěří, nemá nastavený žebříček hodnot. Takové dítě agresora přitahuje. Agresor či agresoři si vybírají oběť, která je něčím zpravidla „jiná“, která si nevěří.

Škola je povinna před šikanou dítě ochránit. Zdravá škola, ve které existuje vzájemná důvěra mezi učiteli a žáky, vytváří prostředí, kde nemá šikana šanci propuknout. Každá škola má zpracovaný program proti šikaně, jehož součástí jsou jednotlivé kroky. Společné vzdělávání a supervize, vytvoření užšího realizačního týmu, zmapování situace ve škole, motivování pedagogů ke změně klimatu, společný postup při řešení šikany, prevence ve třídních hodinách, prevence ve výuce, prevence ve školním životě i mimo vyučování, ochranný režim a vnitřní normy školy, spolupráce s rodiči a školní poradenské služby.

V primární prevenci naše škola dbá na spolupráci třídních učitelů s ostatními učiteli, vysílá pedagogy na vzdělávací programy, provádí depistáž a řeší podezření na šikanu, podává pomoc žákům izolovaným a stojícím na okraji skupiny.

V sekundární prevenci by přicházelo v úvahu již kontaktovat odborníky na léčení pokročilých šikan. Vzhledem k velmi kvalitní primární prevenci na škole je tato informace pouze teoretickou záležitostí.

Pro rodiče

Pokud se vaše dítě ve třídě necítí dobře, bojí se chodit do školy, stěžuje si na atmosféru a myslí si, že vztahy ve třídě jsou problematické – to znamená, že někdo někomu jinému nebo přímo jemu ubližuje (opakovaně, často, různými způsoby), mluvte s ním o tom, projevte mu důvěru a podporu.

Hledejte společně cestu k řešení situace. Dál by bylo dobré si o tom promluvit s lidmi, kteří situaci ve třídě mohou přímo ovlivnit. Jděte za třídním učitelem, výchovným poradcem, ředitelem školy nebo jiným učitelem, ke kterému máte důvěru.

Jak poznám, že mi šikanují dítě a co mám dělat?

Ne všechny děti jsou ve škole šikanovány, ale potkat to může každé z nich. Vnímavý rodič si změny v chování dítěte vyvolané zkušeností se šikanou může všimnout jako první.

Doporučujeme všímat si zejména těchto projevů chování:

Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo).
Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach.
Ztráta chuti k jídlu.
Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě.
Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma.
Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
Dítě se vyhýbá docházce do školy.
Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo).
Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach.
Ztráta chuti k jídlu.
Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě.
Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma.
Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
Dítě se vyhýbá docházce do školy.
Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.

Jestliže pozorujete některé z výše uvedených příznaků, naslouchejte svému dítěti, projevte mu svou podporu a důvěru. Dohodněte se s ním na dalších krocích.

Nedělejte nic bez jeho vědomí. Doporučujeme navštívit třídního učitele, ředitele školy.

Moje dítě šikanuje jiné, co mám dělat?

Málokterý rodič by si přál slyšet, že jeho dítě ubližuje někomu jinému. Nicméně i takovouto zprávu můžete ze školy obdržet. V takové nelehké situaci je důležité nedělat unáhlená rozhodnutí.

Nekritické hájení vlastního dítěte nebo napadání druhé strany nepomůže nikomu ze zúčastněných. Vstřícnost a ochota ke spolupráci vám umožní se v situaci rychle a dobře zorientovat a minimalizovat nepříjemné důsledky průběhu šetření.

Poznat, že mé dítě je iniciátorem šikany, je těžké. Šikanovat totiž mohou i děti, do kterých bychom to nikdy neřekli. Mohou to být jak děti agresivní, sebestředné, prospěchově propadající, jedničkáři, děti z rodin sociálně potřebných, ale i z rodin s vysokou ekonomickou úrovní. Mají však něco společného, něco jim chybí. Obvykle to bývá hlubší emocionální vztah v rodině a dostatek pozitivní pozornosti od rodičů. Z toho vyplývá, že jestliže chci, aby se mé dítě k ostatním chovalo lidsky, je dobré pravidelně se dítěti věnovat, kontrolovat kde a s kým se stýká a jeho volný čas smysluplně vyplnit.

Jestliže vaše dítě bylo opravdu aktérem šikany, může být jeho chování voláním o pomoc v těžké životní situaci nebo nevhodným způsobem sebeprosazování. Pro jeho další pozitivní psychosociální vývoj je důležitá pomoc odborníka - např. střediska výchovné péče, pedagogicko-psychologické poradny, dětského psychologa.

Stádia šikanování

1. stádium: zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

2. stádium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace
V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity - například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.

3. stádium (klíčový moment):vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro“. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.

4. stádium: většina přijímá normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

5. stádium: totalita neboli dokonalá šikana
Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.