Německá spolková republika

vlajka SRN

ZÁJEZD DO BERLÍNA (16. 4. 2008)

 

Ve středu 16. dubna o půl desáté večer nasedli účastníci zájezdu do připraveného autobusu a vyrazili směrem Praha – Ústí nad Labem – Drážďany, do cíle své cesty Berlína. V autobusu seděli žáci a učitelé naší školy, několik rodičů a také děti z Dětského domova v Dolní Čermné.

Do Berlína jsme dojeli asi o půl osmé ráno a přivítalo nás velmi nevlídné počasí – poměrně vytrvalý déšť a chladno. To poněkud narušilo naplánovaný program a naše putování se hned na začátku trochu zadrhlo. Zastávka na Alexandrově náměstí (Alexanderplatz) u Fotogalerie NěmeckoSvětových hodin byla pod deštníky, ale ještě podle plánu. Toto náměstí bylo původně vstupní branou do města. Kolem roku 1700 zde byl trh a náměstí se jmenovalo Ochsenplatz. Dnešní název pochází od cara Alexandra II.

Fotogalerie NěmeckoBohužel další „atrakci“ - cestu na vrchol berlínské televizní věže (Fernsehturm), odkud je za normálního počasí krásný výhled, jsme zrušili. Kopule věže se tak často ztrácela v mracích, že jsme usoudili, že projížďka výtahem za 7 Euro je zbytečný luxus. Nejvyšší stavba ve městě je vysoká 368 m a byla postavena v letech 1965–69. Ve věži je vyhlídka Telecafé. Restaurace se otáčí kolem vlastní osy jednou za 30 minut. Vrcholem věže je 118 m vysoká anténa.

Fotogalerie NěmeckoPokračovali jsme tedy na Muzejní ostrov (Museuminsel), kde nás čekalo další „překvapení“. Na otevření muzea jsme museli čekat (což v děšti a zimě nebylo nic příjemného) a když jsme se dočkali, tak nám ochranka sdělila, že takto velkou skupinu dovnitř pustit nemůže. Po rychlé domluvě jsme se rozhodli, že se k muzeím vrátíme večer, kdy je volný vstup. To byl naštěstí poslední „zádrhel“ našeho putování.

Fotogalerie NěmeckoDalší cesta vedla k legendárnímu hraničnímu přechodu mezi východním a západním Berlínem – „Checkpoint Charlie“ (Checkpoint znamená anglicky kontrolní stanoviště, označení Charlie pochází z hláskovací tabulky NATO a značí třetí písmeno abecedy C - Alfa, Bravo, Charlie, Delta…). Nachází se na křižovatce ulic Friedrichstrasse a Kochstrasse a spojoval americký sektor města se sovětským. Roku 1953 a1961 tady na sebe narazily americké a sovětské tanky. Checkpoint Charlie se pak stal téměř na 30 let dějištěm demonstrací a pokusů o útěk ze sovětské zóny. Přímo na bývalé dělicí čáře mezi „východem“ a „západem“ je Muzeum zdi (Mauermuzeum). Uvnitř jsme měli možnost vidět expozice o dějinách města a Berlínské zdi a originální exponáty z podařených i nepodařených útěků na západ. Ve mně osobně zanechala tato prohlídka velmi silný dojem, protože dnes v demokratickém světě si již člověk málokdy uvědomí a na vlastní oči může vidět, co všechno způsobilo nedávné komunistické běsnění ve 20. století.

Fotogalerie NěmeckoCestou na Postupimské náměstí (Potsdamer Platz) jsme se ještě zastavili u jednoho ze tří posledních zbytků Berlínské zdi, u kterého je instalována výstava o „svědomí německého národa“. Na několika stovkách fotografií z období nacismu a komunismu se zde Němci „vypořádávají“ se zločiny svých vůdců ve 20. století. Opět jsem byl překvapen otevřeností až „surovostí“, s jakou jsou dějinné události návštěvníkům předkládány.

Na Postupimském náměstí následovala polední přestávka s rozchodem v nákupním centru. Většina z nás si zašla do některé z mnoha malých restaurací na rychlé občerstvení. Náměstí bývalo před válkou centrem života města. Bylo zde jedno z nejdůležitějších nádraží Evropy, významné obchody, kavárny. Po spojeneckých náletech v roce 1945 však zbylo jenom volné prostranství, na kterém byla zbudována Berlínská zeď. Po jejím pádu se nová spolková vláda v Bonnu rozhodla, že se novým hlavním městem stane znovu sjednocený Berlín, a proto se vybuduje velkolepé centrum, které bude symbolizovat nové demokratické Německo a stane se bránou mezi východní a západní Evropou.

Fotogalerie NěmeckoOdtud jsme pak pokračovali k symbolu Berlína a Německa – k Braniborské bráně (Brandenburger Tor). Braniborská brána stojí v centru města na rozhraní dvou známých a velkých tříd: na západ od ní počíná Ulice 17. června (Straße des 17. Juni), na východ od brány pak pokračuje historická třída Pod lípami (Unter den Linden).

Cestou jsme se ještě zastavili u „památníku holocaustu“. „Památník zavražděným židům Evropy“ (Denkmal für die ermordeten Juden Europas), jak zní oficiální název, tvoří 2711 betonových kvádrů různé výšky, jež se s malými rozestupy "vlní" na ploše dvou fotbalových hřišť na půli cesty mezi Postupimským náměstím a Braniborskou branou. Památník je vystavěn na místě, kde do roku 1945 stálo Říšské kancléřství a má upomínat na židovské obyvatelstvo zavražděné nacisty během holocaustu. Fotogalerie Německo Fotogalerie Německo

 

 

 

 

Od Braniborské brány to byl jen skok k další významné budově – Říšskému sněmu (Reichstag). V budově byla v letech 1871 - 1933 dolní komora parlamentu Německé říše. Roku 1933 budova Říšského sněmu vyhořela a potom se již Říšský sněm nikdy nesešel. Po druhé světové válce byl po vzniku Spolkové republiky Německo ustaven jeho nástupce v podobě Spolkového sněmu, jenž funguje dodnes. Fotogalerie Německo Fotogalerie Německo Fotogalerie Německo

 

 

 

 

Od Reichstagu jsme autobusem pokračovali k zámku Charlottenburg. Zámek je největším a nejkrásnějším palácem v Berlíně a je vrcholem německého baroka. Byl postaven v letech 1695- 99 jako letní rezidence Sophie Charlotte, manželky Fridricha III. Na nádvoří je k vidění socha Velkého kurfiřta. Fotogalerie Německo

Fotogalerie NěmeckoCílem cesty ale byl Olympijský stadion (Olympiastadion Berlin). Má pestrou historii a hostil významné události včetně olympiády v roce 1936. Novodobě stadion prošel nákladnou rekonstrukcí za 242 milionů eur (více než 7 miliard korun). Ta začala v roce 2000 a svatostánek fotbalu byl nově otevřen 31. července 2004. V současnosti je stadion určen pro fotbalové zápasy domácí Herthy Berlín a v roce 2006 se na něm konalo finále mistrovství světa. Bohužel fotbal byl také příčinou, proč jsme se nedostali do útrob stadionu, protože byl právě připravován pro finále německého poháru.

Cestou zpět do centra jsme míjeli památný kostel císaře Viléma(Kaiser-Wilhelm-Gedachtniskirche). Tento kostel z 19. století utrpěl za 2. světové války značné škody. Zbyla jen vážně poničená věž, jenž byla ponechána v původním stavu, aby připomínala bombardování města.

Po třídě Strasse des 17. Juni, probíhající napříč velkým parkem Tiergarten kolem Vítězného sloupu (památka na Pruské vítězství nad Rakouskem a Francií v 19. stol.), jsme se vrátili zpět ke Starému muzeu (Altes Museum). Fotogalerie Německo

Tady je v egyptském oddělení k vidění světově proslulá busta královny Nefertiti. Její tvář, provedená z vápence a sádrovce, působí tak živým dojmem, že je těžké uvěřit jejímu stáří – soška totiž vznikla před více než 3300 lety. Egyptské sbírky obsahují i mnoho dalších pozoruhodných objektů, z nichž některé byly získány teprve v posledních letech.

Po prohlídce muzea jsme přes bývalý východní Berlín vyrazili směrem k domovu.

Fotogalerie Německo Fotogalerie Německo

Fotogalerie Německo

 

 

 

 

A co říci závěrem? Velice přesně Berlín charakterizoval Vít Štěpánek v Deníku.cz: „Ne, Berlín není na první pohled krásný. Zato však mimořádně zajímavý. V žádném jiném evropském městě nezanechaly dějiny 20. století tak hmatatelný otisk jako zde.“