Primární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně patologických jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření.

Nespecifická primární prevence představuje základ a nosný prvek celého systému prevence, jde o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí a mládeže, umožňující harmonický rozvoj osobnosti jednotlivce. Existovaly by i za absence sociálně patologických jevů.

Specifická primární prevence je realizována v rámci podpůrných programů pro rizikové skupiny, pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami jako prevence před exkluzí. Součástí specifické primární prevence jsou Standardy specifické primární prevence, které jsou cestou ke zkvalitnění preventivních aktivit.

Komunikace rodiny a školy

Vztah mezi rodinou a školou stále není vyvážený a komunikace je velmi povrchní nebo žádná. Rodiče stále přistupují ke škole spíše jako k instituci, které je třeba vyhovět, kterou je třeba ignorovat nebo na kterou je třeba si stěžovat.

Je ale prokázáno, že vzájemná spolupráce přispívá ke školní úspěšnosti dětí i k prevenci sociálně patologických jevů. Výukové a výchovné problémy nelze řešit bez spolupráce na obou stranách, nelze dělat preventivní opatření.

Je známo, že je-li úspěšné dítě a nemá výchovné problémy - není třeba kontaktu se školou. Není-li úspěšné, kouří, chová se drze, chodí za školu, možná i bere drogy - raději nekomunikovat a nevystavovat se problémům.

V této problematice je velmi důležité neformální setkávání a vytváření společenských vztahů školy a veřejnosti. Velmi efektivní je možnost účasti rodičů ve výuce a jejich podílu na výchovných a vzdělávacích činnostech organizovaných školou.

Jaká je skutečná realita?

Snižuje se věk prvního kontaktu s drogou, některé děti začínají experimentovat s drogou v 11 - 12 letech.
Stále snadnější je dostupnost drog, děti zcela přesně vědí, kde drogu sehnat (zejména od bývalých žáků naší školy, na společenských akcích, neformálních setkáních...).
Stále většímu počtu našich dětí se z různých důvodů nedaří přiměřeně a odpovědně vyrovnávat s osobními a rodinnými problémy, s nejrůznějšími konflikty ve škole i školními nároky.
U ohrožených žáků se snižuje průměrný prospěch, jsou udělována různá výchovná opatření, roste častá krátkodobá absence.
Rodiče ohrožených žáků většinou nejeví zájem o spolupráci se školou, s třídními učiteli a výchovnými poradci.
Děti se bojí nám učitelům svěřit své problémy v oblasti drog, šikany, s kriminálními činy svých spolužáků.
Nízký počet žáků ve třídách a přátelské klima školy umožňuje rizikové faktory účinně vyhledávat a předcházet jim.
Velká pozornost je věnována těmto jevům v rámci autoevaluace školy.
Účinně spolupracujeme s poradenskými pracovišti a Policií ČR.

Minimální preventivní program na školní rok 2017-2018

Cíl:

Zvýšit odolnost žáků vůči sociálně patologickým jevům, snížení rizika vlivů, které narušují zdravý osobnostní a sociální vývoj. Ovlivňovat chování žáků ve smyslu podpory zdraví a nabídky hodnotného využívání volného času.